Dnes je první den, kdy se mi opravdu nechce ani rozbalit podložku. Všechno mě začíná táhnout a při představě dalšího natahování nejsem vůbec nadšená. Je fajn, že tento pocit přišel až po skoro dvou týdnech. Lepším se. Dopolední praxe je nakonec fajn, věnuji se opačným věcem než odpoledne. Rozehřátí, stojky, předklony a kyčle. Pomalu se všechno uvolňuje.
Dopoledne si Jirka udělá radost a kupuje si nový obal na podložku a úplně parádní tričko, které jsem si původně chtěla pořídit já, ale měla bych ho jako šaty. Trošku mu ho nestylově závidím. Snídani vaříme u nás a já odpoledne při prvním záklonu zjišťuji, že tofu a zelenina není v poledne ideální jídlo. Zítra bude návrat k ovoci. Intenzivní praxí začínám mít hlad, ale najíst se tu moc nejde, tedy alespoň ne přes den. Po jídle usnu jako miminko a když slyším budík, který mi dává hlasitě najevo, že je čas jít, netuším, zda to dnes zvládnu. Mám problém na lekci jen dojít. Chválení toho, jak jsem v pohodě bylo trochu předčasné a to ještě netuším, co mě odpoledne čeká.
Je konec s hromadným cvičením. Rozehřejeme se pozdravy a dvěma pozicemi ve stoje a pak Vinay zvládne ukočírovat třináct lidí tak, aby každý cvičil podle svých schopností. Cvičím stejné věci se slečnou vedle mě a poprvé si tak nějak přeji být v té druhé, začátečnické skupině. Po deseti co nejhlubších kobrách s variacemi na nohy přichází na řadu série Éka-páda rájakapotásan opět s variacemi nohou, následovaná provazy v záklonech, předklonech a s chytáním nohy za hlavou. Nejen, že mi dnes někdo pálí ohněm páteř, ale také třísla. Mám pocit, že nohy k sobě už nikdy nedám a už už se začínám těšit na pět dhanurásán, když za sebou slyším “oblíbené” again two times and we try again in a few days…No…
Po lekci sesbírám zbylé končetiny a odploužím se na zasloužený kokos. Tak nějak tuším, že pokud dnešní rozhýbání ztuhne, bude to bolet. Poučena včerejším sesypáním se po lekci si jdu rovnou číst. Nemůžu se soustředit, myšlenky létají sem a tak, ale po chvíli se mi podaří se uklidnit a i když mi není do zpěvu, jsem docela v klidu. Jirka přijde později, protože se zapovídají s Nickhillem po lekci. Je vtipné, že chodí odpoledne cvičit k němu, protože Nickhill poprvé asistoval na lekcích mého teacher trainingu. Dostával od nás celkem kapky, zvlášť když měl brát lekce místo Bharata a o tom také Jirkovi vyprávěl.
Na večeři jdeme do Anus café, vyhlášeného svými banánovými smoothie. Je to jediné místo, kde se nebojím dát si něco čerstvého a tak je dnes na menu jejich večeře – mrkvovou polévku a malý salát s hummusem a domácí roti. Jediné co si po jídle přeji je jít si lehnout. Jirka se mi směje, že ten film, který už tři dni dokoukáváme stejně neuvidím a má pravdu. Místy upadám do hlubokého komatu, abych se po skončení filmu probrala a ještě v jedenáct večer chodila po pokoji. Nasazuji špunty a přeju si, abych se zítra ráno zvedla z postele.