V půl osmé mne probudí budík a automaticky vykonávám všechny činnosti, aniž bych přemýšlela o tom, že za hodinu budu své zatažené tělo jakkoliv natahovat. Jen představa jakéhokoliv pohybu na podložce mi vhání téměř slzy do očí. Ne, že by mne něco tak hrozně bolelo, ale všechno je oteklé, opuchlé a nechce nic dělat.
Po cestě vyberu první várku na své nové mísy, které si mám odpoledne vyzvednout na lekci. Ve zdejších bankomatech je možné vybrat jen 10t rupií a tak je to operace na několikrát. Dopoledne kupodivu není tak hrozné a na to, že jsem si ráno přišla jako strom to celkem rozhýbám. U kokosu se opět zapovídáme se S. A já mu doporučuji Akhilanku, kterého zná. Myslela jsem si, že paní, která prodává v obchodě pod shallou, kde hrajeme je jeho maminka. Jak mi S. Objasnil, je to jeho manželka. Hlasitě si oddychnu, že jsem se jí naštěstí nezeptala, zda je její “syn” doma, ale vždy jsem ho titulovala jako “on.” To by byl velký trapas.
Dělám si dnes novový půst a tak se jdu po lekci na chvíli natáhnout. Odpoledne si čtu na střeše a mám se krásně. Nikdo tu není, nikdo neřve a já mám konečně klid. V pět už hraji na mísy a pokud jsem byla minule nadšená, tak teď jsem se úplně zamilovala. Mají tak překrásný zvuk a hraní na ně mne neskutečně těší. Akhilanka mi ukazuje, jak je nejlépe zakomponovat do relaxace a jak s jejich pomocí vytvořit jóga nidru. Hrajeme společně a moc mě to baví. Nabízí mi, že v neděli můžeme spolu natočit lekci na Youtube. On bude hrát a já budu mluvit česky, abych měla lidem doma co nabídnout i mimo lekce. Přijde mi to jako skvělý nápad a říkám, že časově se mu přizpůsobím. “Ráno?”ptá se mě. “Ano v kolik?” “V pět?”zeptá se, ale z jeho tónu je jasné, že tuší mou odpověď. Domlouváme se na sedmou a já si znova zopakuji, jak jsem ráda, že tentokrát necvičím od půl šesté ráno, jako bylo vždy obvyklé. Jsou věci, které moc dělat nechci a vstávání po čtvrté ranní k ni prostě patří. Tohle jsem se nenaučila nikdy stejně jako chodit spát před jedenáctou. Jediným místem, kde to šlo bylo na trailu, ale to jen proto, že večer v minus deseti nešlo dělat nic jiného, než si lehnout do spacáku a upadnout do komatu.
Doma ukazuji Magalí své nové nástroje a je z nich úplně stejně nadšená jako já. Večer malinko trénuji a přijde mi od ní sms ať určitě hraju dál, že se jí bude hezky usínat. Než se vypravím do postele je opět jedenáct, ale nenechám se tím rozhodit. Pár hodin spánku musí stačit, zvlášť když se blíží konec a já toho potřebuji tolik stihnout.